Jak mě najdeš?

Protože žiju v noci, asi se spolu nesetkáme. Ale jako každý za sebou zanechávám stopy toho, že jsem někde byla. A podle nich poznáš, kudy jsem šla, nebo i další má tajemství, třeba co jsem jedla, kde jsem spala.

Stopa vydry

Moje stopa je pětiprstá, někdy jsou vidět i plovací blány. Někdy je také ve stopní dráze vidět i otisk mého ocasu. Moje stopy na rybníku vedou k dírám v ledu, nebo po ledu od přítoku k výtoku. Na řece samozřejmě putuji většinou vodou. Ale čas od času vylezu z vody na led. V místech, kde jsem vylezla z vody je vidět mokrý sníh či led smáčený od mého mokrého kožichu. Po ledu či břehu kousek popoběhnu a pak zase sklouznu do vody a pokračuji dál.

Tunely ve sněhu

Protože mám krátké nohy, v hlubokém sněhu za mnou zůstává hluboká rýha od celého těla.

trus

Můj trus je velmi jednoduché najít, protože trusem my vydry spolu „mluvíme“, a tak jej trousím, kudy chodím. A to na všechna výrazná místa podél toku: na kameny, kořeny, pařezy, u kmenů stromů, pod mosty, na jezy. Můj trus je také poměrně jednoduché rozpoznat: většinou není válcovitý a se stočenou špičkou jako u řady jiných šelem, ale je to v podstatě hromádka kostí slepená sekretem (čím starší trus, tím méně sekretu) a „voní“ po rybách.

hromádka

Když už nemůžu najít nějaký ten kámen nebo kořen, kde by se mi líbilo značku nechat, pomůžu si. Packama uhrabu písek či mech a udělám takovou malou hromádku a bobek hodím na vršek.